Archiv tagů: zajímavosti
ADAPTACE NA ŠKOLKU
Obsah
1. Úvod
2. Charakteristika vývoje dítěte při nástupu do mateřské školy
3. Co by dítě mělo zvládat při nástupu do mateřské školy?
4. Změny, které mohou u dítěte během adaptace nastat
5. Co dělat, když se adaptace nedaří?
6. A co když je doma mladší sourozenec?
7. Závěr
8. Zdroje
1. Úvod
S adaptací dětí na mateřskou školu má samozřejmě každý, kdo již touto životní etapou se svými dětmi prošel, své zkušenosti a své zážitky. Ať už pozitivní, či negativní.
Jak pomoci dítěti při jeho adaptaci na školku, jak se k němu chovat, jak s ním jednat a podobně, abychom mu nástup do mateřské školy co nejvíce usnadnili, to již bylo předmětem prvního dílu článku na téma „Adaptace na školku? Každé dítě je jiné!“
Ale co dělat, pokud i po dlouhé době dítě na školku stále není adaptováno, pořád pláče, vymýšlí si důvody, proč do školky nejít, přemlouvá vás, ať ho necháte doma a do školky ho nedáváte?
Třeba děláte něco špatně. Třeba děláte vše správně, jen je vaše dítě obzvláště citlivé na takové zásadní změny v jeho životě. Možná vaše dítě nebo celá rodina procházíte těžkou životní etapou, která významně a negativně ovlivňuje chování, city a psychiku vašeho dítěte. Může se jednat o rozvod, odloučení od nějakého člena rodiny, úmrtí v rodině, psychický stres v rodině v důsledku finanční krize či mnoho jiných důvodů, které se odráží nejen na vás, ale zejména na vašem dítěti.
Nejčastějším důvodem, proč dítě není schopné se ani po delší době adaptovat na školku a zvyknout si na nové prostředí a nové lidi v blízkosti, však bývá celková nezralost dítěte. Znovu opakuji: každé dítě je jiné a každé dítě se s různou situací dokáže vyrovnat různě. Někdo hůře, někdo lépe. Někdo rychleji, někdo pomaleji.
Co dělat, když se adaptace nedaří? K celkovému pochopení problému adaptace dítěte na mateřskou školu možná přispěje i nástin vývoje dítěte. Díky pochopení fáze vývoje, ve které se nyní vaše dítě nachází, snadněji pochopíte, jak se asi cítí, co zrovna potřebuje.
K dobru přijde i výčet změn, které mohou nastat v rámci adaptace na školku a na které se můžete předem připravit.
A než přihlásíte své dítě do mateřské školky, raději si zjistěte, co všechno by mělo vaše dítě umět před nástupem do školky. Podle schopností a dovedností dítěte se dá předem rozpoznat jeho celková zralost a připravenost na bezproblémové zvládnutí nástupu do mateřské školy a úspěšnou adaptaci.
2. Charakteristika vývoje dítěte při nástupu do mateřské školy
V době, kdy má tříleté dítě nastoupit do školky, prochází obdobím hry. Objevuje svět, poznává nové věci. Otázka „Proč?“ je na denním pořádku, a to několikrát. To vše napomáhá jeho zdravému vývoji a rozvoji. V této době má dítě zvýšenou potřebu socializace a celkového osamostatnění. Dítě se učí samo jíst, oblékat se, umýt se apod.
V období předškolního věku je dítě obzvláště citlivé. Je hodně vnímavé, zvědavé, všímá si detailů, rádo se směje. Časem se nezabývá, žije přítomností, nápomocné jsou mu opakované děje a činnosti. Rozvíjí se myšlení a řeč. Myšlení je ovlivněné aktuálním děním, je názorné. Dítě zkoumá vztahy a jejich vzájemné souvislosti.
Ve třech letech již dítě začne oplývat značnou fantazií. Je schopno představivosti, rádo si vymýšlí, neživým věcem dává lidské vlastnosti.
V rámci socializace dítěte v tomto věku je postupné uvolňování vázanosti na rodinu. Dítě postupně poznává a přijímá sociální role a osvojuje si určité normy chování. Aktivity, které dítě vyvíjí, již nejsou samoúčelné, ale mají svůj význam a umožňují mu se prosadit ve skupině vrstevníků.
Děti ve třech letech většinou mají své oblíbené kamarády a kamarádky, na které se těší a velice rády si s nimi hrají. Nehrají si odděleně, naopak spolu, a dokonce se společnými cíli hry. V tomto věku, tedy od 3 do 6 let, se také utváří individualita a osobnost jedince. Vzniká takzvané vědomí vlastní identity, což je velice důležité pro pozdější zdravé sebevědomí dítěte. Sebehodnocení dítěte je, vzhledem k jeho rozumovým schopnostem, silně závislé na okolí a především rodičích. Dítě přijímá názory druhých nekriticky, ztotožnění se s rodiči slouží jako obohacení dětské identity. Právě v tomto věku převážně do šesti let jsou dítětem přebírány takzvané rodinné vzory – podvědomě přebírá vzory chování rodičů. Jejich chování k sobě a k ostatním lidem, jejich komunikace, řešení problému a vyznávání citů, to vše dítě podvědomě vnímá a valnou většinu chování přebírá a uplatňuje v pozdějším věku.
Dítě již před druhým rokem začíná přirozeně cítit zájem a potřebu vyzkoušet si dětskou společnost. V příznivějších období roku rodiče berou děti na dětská hřiště, procházky, k vodě a umožní mu styk s dalšími vrstevníky. Dítě z nich má radost, zajímají ho a aktivně se v jejich blízkosti projevuje.
Ve větších městech a obcích nalézáme mateřská centra, která umožňují pobyt při nepříznivém počasí. Umožňují také styk otců a maminek s dětmi, které ještě nemají věk na mateřskou školku. Rodiče zde pozorují, jaký má jejich dítě zájem o vrstevníky, jak se dorozumívají, jak si hrají, a vidí, jak se mu mezi dětmi daří.
3. Co by dítě mělo zvládat při nástupu do mateřské školy?
Následující kapitola bude možná pro mnohé rodiče „trnem“. Když se na to podívám z vlastní zkušenosti, moje dítě jako jedináček je oproti mnohým svým vrstevníkům nemotora. On to ale zase až takový nemotora nebude. Můj syn totiž využívá toho, že maminka všechno zařídí a udělá za něj. Takže obouvání bot raději ani nebude zkoušet, stejně také oblékání, protože to „přece ještě neumí“ a maminka to nakonec po dlouhém přemlouvání přece jen zvládne. Možná teď budu sobecká a trochu líná ve výchově svého dítěte, ale upřímně musím říci, že v tomto směru trošku spoléhám na paní učitelky ve školce, které s mým dítětem kvůli velkému počtu dětí ve třídě nebudou mít takovou trpělivost a možná ho spíše donutí k samostatnosti při oblékání a obouvání, než jsem byla doposud schopná já. Snad k jeho samostatnosti pomohou i ostatní děti, u kterých uvidí, že se samy oblékají či obouvají, a možná právě to ho donutí se tyto činnosti naučit.
Co tedy mateřské školy vyžadují od dítěte při nástupu do školky, jaké dovednosti by mělo dítě zvládat? Tříleté dítě by mělo být schopné:
• alespoň částečně se oblékat a svlékat (se zbytkem pomohou paní učitelky, ale důležitá je zde snaha dítěte),
• obouvat si a zouvat boty (samozřejmě vázání tkaniček není vyžadováno, je lepší pořídit dítěti do školky boty na suchý zip či jiný způsob zapínání, který dítě samo zvládne),
• poznat si své oblečení a boty,
• vydržet sedět u stolečku při jídle,
• samo se najíst,
• pít z hrnečku,
• zvládnout základní hygienu – umýt si ruce mýdlem, utřít si ruce, vyčistit si zuby,
• používat záchod, sám si dojít na záchod, včas si říct, že potřebuje na záchod (pleny a nočníky jsou ve školkách nepřípustné),
• vysmrkat se,
• zvládnout chůzi po schodech (střídání nohou při chůzi ze schodů),
• znát své jméno a příjmení, popřípadě bydliště,
• poznat si svojí značku ve školce,
• uklidit si po sobě hračky,
• znát základní pravidla slušného chování, to znamená pozdravit, poděkovat, poprosit,
• reagovat na pokyny paní učitelky, dodržovat kázeň,
• říct, co potřebuje, co ho trápí, co by chtěl.
4. Změny, které mohou u dítěte během adaptace nastat
Nástupem do mateřské školy se u dítěte mohou projevit určité příznaky jakéhosi bojkotu, vzdoru proti chození do školky. Dokud bylo vaše dítě doma, všechno vypadalo v pořádku – jedlo, chodilo na záchod samo nebo si alespoň řeklo, že potřebuje, hrálo si s ostatními dětmi atd.
A najednou přišla pro ně velká změna. Ne každé dítě se s takovými změnami dokáže snadno vypořádat. Někomu to trvá déle, někomu krátce. Některé dítě nějaké změny vůbec nepociťuje a ve školce se hned cítí „jako ryba ve vodě“.
Jak se na vašem dítěti mohou projevit tak velké životní změny, jako je nástup do školky a odloučení od rodičů?
Setkat se můžeme například s náhlým pomočováním, odmítáním chodit na záchod (problémem je, pokud dítě bylo doposud zvyklé chodit na nočník a nyní se po něm vyžaduje chodit na záchod – proto je důležité před nástupem do školky zvykat dítě na záchod).
Výjimkou nejsou ani bolesti hlavy, břicha, průjem, zvracení a s tím spojené časté marodění.
Dalším projevem špatné adaptace na školku může být náhlá nechuť k jídlu, zejména pak ve školce. Znáte to, doma jí vaše dítě jako vlk a najednou ve školce odmítá jíst některé druhy jídel či nechce jíst vůbec.
Projevem špatné nebo pomalé adaptace na školku může být i to, že se dítě náhle straní kolektivu ostatních dětí, hraje si raději samo, nechce se zapojovat do společných her a aktivit, během dne se příliš upíná na paní učitelky, je tiché a v postraní čeká, až si ho vyzvednete.
Dítě může trpět děsivými sny, strachem, úzkostí.
5. Co dělat, když se adaptace nedaří?
Rad a doporučení, jak úspěšně zvládnout adaptaci dítěte ve školce, je nespočet. I přes plnění a dodržování veškerých pravidel a doporučení se může stát, že vaše dítě bude mít dále problémy s docházkou do mateřské školy. Některé problémy se mohou časem vyřešit, ale mohou přijít zase další. Nejčastější problémy jsou pláč, křik, vztek, strach, počurávání, bolesti hlavy či břicha, někdy až zvracení či jiné příznaky. Co s tím?
Pokud i po dvou měsících docházky do mateřské školy není dítě na školku adaptováno, nejprve bychom se měli zamyslet nad tím, co dané problémy způsobuje, proč dítě není schopné se na školku adaptovat? Příčiny mohou být různé. Děti jsou posílány do školky příliš brzy (kvůli zaměstnání rodičů), mnohdy ještě ani nedovrší věku tří let. S tím je spojená celková nezralost dítěte na takové zásadní životní změny. Zejména po stránce citové nejsou připraveny na odloučení od rodičů a navštěvování mateřské školy. V tom případě zní jednoznačné doporučení, na kterém se shodují psychologové, odborníci, ředitelky i učitelky mateřských škol – pokud to jen trošku jde z organizačního hlediska, nespěchejte na to, aby vaše dítě školku navštěvovalo. Pokud musíte do práce, zkuste hlídání prarodičů či osob, na které je dítě zvyklé. Pokud jste doma, zvykejte ho na odloučení od vás tím, že ho budete dávat na hlídání babičkám, kamarádkám či jiným známým osobám. I jeden rok věku dítěte, popřípadě několik měsíců, má značný vliv na úspěšnou adaptaci dítěte ve školce.
V žádném případě nelámejte nástup svého dítěte do mateřské školky přes koleno, protože by to dítěti mohlo způsobit velké trauma.
Pokud si vůbec nevíte rady s nastalou situací a nastalými problémy, které se ani po delší době nevyřeší, nebojte se obrátit na učitelku, ředitelku mateřské školy, popřípadě i na pedagogicko-psychologickou poradnu.
6. A co když je doma mladší sourozenec?
Pokud dítěti vysvětlíte, že do školky musí proto, že vy musíte do práce, abyste mu mohli koupit, cokoliv si přeje, nebo abyste mohli jet na dovolenou, je vše v pořádku. Každý má své povinnosti, dítě to jistě pochopí.
Ale co když maminka do práce nejde, protože je doma s jeho mladším bráškou či sestřičkou? Proč tedy musí jít do školky a nemůže být doma s nimi? V tomto případě může a opravdu většinou nastane problém.
Učitelky v mateřských školách často vidí změny u dítěte, pokud se mu narodí mladší sourozenec. Ať děti milují svého sourozence sebevíc, ve většině případů začnou žárlit. To se pak projevuje na jejich chování. Ve školce se začnou vyhýbat kolektivu ostatních dětí, hrají si samy v koutě, jsou citlivé, plačtivé. Ty, co byly již předtím citlivé, jsou ještě citlivější. Těm, co měly sklony například k ubližování ostatním dětem, se tyto sklony ještě znásobí.
Děti si prostě potřebují najít své místo, potřebují vědět, že je máte pořád stejně rádi, a musí si zvyknout na to, že svou lásku a svůj čas nyní dělíte mezi něho a sourozence.
V takových případech psychologové opět radí (a paní učitelky úspěšnost tohoto kroku potvrzují) stáhnout dítě ze školky a nechat si je doma alespoň do jeho čtyř let věku. Jeden rok znamená obrovský pokrok v psychice i vývoji dítěte. O rok starší dítě dokáže mnohem lépe pochopit, co se děje, co je potřeba atd. Mnohdy pomůže už jenom to, že začnete dítě vyzvedávat ze školky dříve s tím, že se na ně sestřička nebo bratříček moc těšili, a proto jste si pro ně přišli dříve. Můžete si ho pravidelně nechávat doma s mladším sourozencem například i v pátek nebo ve středu.
Stejný postup je doporučován i v případě, že dítě již třeba půl roku školku navštěvuje a teprve potom se mu narodí sourozenec. I tehdy se mnohdy stává, že začne žárlit, a vyskytnou se problémy. I tehdy odborníci doporučují dítě ze školky stáhnout a nechat doma.
7. Závěr
Ať už jsou odborníky a psychology na postupnou adaptaci dítěte na mateřskou školu napsány tisíce jednoznačných doporučení, v praxi s dětmi hrají největší roli pedagogové a učitelky. Právě učitelky jsou dennodenně u ranních příchodů dětí do školky, plačtivého loučení s rodiči. Právě ony jsou svědky toho, jak se dítě postupem času zlepšuje, či mohou informovat rodiče o neúspěšné adaptaci jejich dítěte. Učitelky vidí a všímají si změn v chování dětí, pokud prožívají nějakou zásadní životní situaci. A může to být životní situace příjemná i nepříjemná.
Proč se o tomto zmiňuji? Zmiňuji se proto, že na základě vlastních zkušeností ne všechny učitelky v mateřských školkách s postupnou adaptací úplně souhlasí. Nemohu říci, že by ji zcela odsuzovaly a kritizovaly. Shodují se však, že existují případy, kdy se postupná adaptace dítěte na mateřskou školku prostě nevyplatí. Pokud rodiče příliš prodlužují postupnou adaptaci a jejich pobyt v mateřské školce spolu s dítětem překročí určitou dobu, dítě si na jejich přítomnost spíše zvykne a vyžaduje ji i nadále. Zde se postupná adaptace míjí účinkem.
Také ostatní děti, jejichž rodiče nemohou s dítětem trávit čas ve školce (například kvůli zaměstnání), může přítomnost jiných rodičů zneklidnit. Je jim líto, že jejich maminka s nimi ve školce není, zatímco jiné děti tu maminku mají, a adaptace dítěte na školku se tak může prodloužit či se mohou vyskytnout jiné problémy související s adaptací na školku.
8. Zdroje
DVOŘÁKOVÁ, H., TÁBORSKÁ, H., BAJGAROVÁ, I.: Charakteristika vývoje dítěte předškolního věku, 2011
Čtení pro rodiče
Vybráno z časopisu Informatorium školy mateřské
Děti bez hranic
Se závoďákem si budu hrát já! Fuj, tu hnusnou rybu nesním. Další dramatické výstupy se opakují při oblékání na zahradu, provázejí režim odpoledního odpočinku – malí odmítači prostě udělají všechno pro to, aby se prosadili na úkor učitelčiny autority.
Jakkoli je vymezování hranic bouřlivé, školka by měla být místem, jež dítě o nutnosti dodržování pravidel přesvědčí.Kluků a holčiček, které přicházejí do školky z prostředí, kde nemusí dodržovat pravidla a prakticky nemají stanoveny jasné a přehledné mantinely v chování, přibývá. Liberální přístup rodičů, kteří mnohdy s nejlepšími úmysly aplikují výchovu “ vše pro dítě „, se nejednou mění v urputný boj o moc.Je-li dítě zvyklé, že doma vlastní požadavky i okamžité nápady za pomoci bouřlivé scény prosadí, začne tuto taktiku zcela logicky uplatňovat i ve školce.
“ Zkusit, jaké výhody se dají na jednotlivých dospělých získat, patří k normálním součástem sociálního učení. Po nástupu do školky přibývá nové testovací prostředí – jestli si doma něco vydupu, pokud stačí zařvat, mrsknout sebou na zem, a okamžitě se všechno točí kolem mě, přemlouvají mě a uplácejí, abych to příště nedělal, proč to nezkusit i na učitelku ve školce,“ vysvětluje motivy malých vzteklounů poradenská psycholožka PhDr. Ivana Halíková.
Když dítě ve školce neustále rebeluje proti režimu, odmítá se společně s ostatními umývat a oblékat, uklízet hračky nebo respektovat pravidla při hře i řízených činnostech, je samozřejmě vhodné zjistit, jak je to s posloucháním doma. Podle doktorky Halíkové je úplně zbytečné zjišťovat, jestli se na maminčin pokyn děcko obuje ochotněji, nejspolehlivějším ukazatelem je domácí režim jídla a spánku. „To jsou základy, které by si tříleté dítě mělo z rodiny přinášet, od nich se odvíjí vše ostatní „, upozorňije psycholožka.
Režim jídla a spánku
Jenže některé věci připadají učitelkám tak samozřejmé, že je ani nenapadne se na ně ptát. Považujeme např. za normální, že dítě dostává na talířku vlastní porci jídla a má svým způsobem zodpovědnost za to, co snědlo. „V posledních letech jsem se už několikrát setkala s tím, že v rodinách to zase tak samozřejmé není. Mámy nandávají sobě i dítěti na jeden talíř a dojídají zbytek. Dalším signálem nerespektování režimu je, pokud dítě nejí s ostatními, ale podstrojuje se mu, kdykoli projeví zájem, že by něco snědlo – a když odmítne uvařené jídlo, rodina začne snášet na stůl jiné pochutiny, “ říká doktorka Halíková.
O tom, jak kluci a holčičky přistupují k respektování hranic, svědčí i rituál večerního usínání.
„Tanečky“, aby brouček neustále lezoucí z postele konečně usnul, stejně jako sdílení manželského lože s potomkem, jsou podle psycholožky Halíkové nejspíš svědectvím toho, že rodiče neumějí dítěti vymezit mantinely a v jejich rámci mu poskytnout potřebný pocit jistoty a bezpečí.
Jakmile se podaří dostat pod kontrolu režim jídla a spánku,je cesta k dalšímu vytyčování a dodržování hranic snažší. Ve školce opravdu nezbývá než na stanovených pravidlech trvat, od věci není ani klidné popovídání si s rodiči na téma výchova a návrh na společné vymezení pravidel, která platí ve školce i doma. Mezi dvěma extrémy – naprostou benevolencí a nucením dítěte do jídla, z něhož se mu skutečně dělá zle – je velký prostor pro cestu citlivého přizpůsobení se individuálním potřebám kokrétního jedince.
Vzteky bez sebe
Dlouhodobý výchovný cíl a postupné kroky rozplánované do jednotlivých činností jsou jedna věc, okamžitá reakce na dramatickou scénu je věc druhá. Jak se zachovat ve chvíli, kdy sebou dítě vztekle mrskne na zem a kope nohama ? Postavit ho na ně a lupnout mu jednu na zadek samozřejmě nejde. „Setkala jsem se i s druhou krajností. Učitelka, nejistá ve své roli, začala dítě utěšovat a ustoupila z pozice své autority, jen aby nemělo důvod stěžovat si rodičům, že se mu ve školce nelíbí,“ líčí doktorka Halíková.
V podobných případech doporučuje nejprve zajistit, aby nedošlo ke zranění, pokud např. začne dítě běhat po třídě, bouchat nebo házet věcmi. Zklidnit se dá třeba i tím, že je učitelka odchytne na klín a chvíli drží v klidu. Musí být ovšem jasné, že se nejedná o pochování a chlácholení. „Nevhodné chování je potřeba před ostatními dětmi odsoudit, poukázat na to, že něco takového do školky nepatří, že takhle se chovají malé děti,“ doporučuje odbornice.Důležité je kritizovat chování, ne dítě samotné. / Řekneme-li, že podobně křičí miminko, když mu upadne dudlík, protože ještě neumí mluvit ani si ho samo neumí podat a dát do pusy – a Martin se před chvílí choval jako to malé mimino, není to z hlediska Martina ani ostatních dětí totéž, jako když řekneme, že Martin je ještě malý a hloupý, případně, že se neumí chovat /. Jakmile se po chvíli trucování připojí k ostatním nebo když pověstný rebelant splní zadaný úkol,zaslouží hlasitou pochvalu.
Předškolní děti reagují situačně, proto je z výchovného hlediska nutné řešit situaci okamžitě, nenechat ji “ vyšumět do ztracena“ a odpoledne si stěžovat matce. Právě zkušenost /často úplně nová /, že výstupem se požadovaná hodnota nezíská, je z hlediska zdravého rozvoje dítěte velmi užitečná. Nefunguje-li při výchově spolupráce s rodinou, často to dopadne tak, že na učitelku se dítě neodváží, ale matce bude klidně ještě dlouhé měsíce dělat v samoobsluze okázalé divadlo.
Holčičky jsou hodnější
Pokud dramatická scéna dítěti přináší žádoucí pozornost, jeho negativní jednání se posiluje.Jestliže se křikem, vztekem, dupáním či kopáním nic nezmůže, logicky by takové chování mělo slábnout. Ukazuje se ale, že daleko dříve opouštějí neúspěšnou taktiku holčičky, než kluci. Že by byly hodnější a daly se snadněji vést?
„Je to spíš tím, že holčičky své vzdory ventilují jinak. Častěji jim totiž záleží na tom, aby byly sociálně akceptované, a dříve než kluci přijdou na to, co k výsledku nevede. Poměrně záhy jsou schopné objevit, že z rodičů dostanou víc úsměvem,pomazlením – odzbrojí je na klíně pusou a pak si o něco řeknou. A pokud ani tohle nezabírá, vymyslí něco jiného. Kluky přání něco získat daleko víc opanuje, víc za tím jdou. Kluci vidí před sebou hlavně cíl, holčičky hledají cestu, kterou se k němu dá dojít,“ tvrdí psycholožka. Z čehož ovšem ale vůbec neplyne, že by se holčičky mazlily jen ze zištných důvodů a kluci se mazlit nechtějí. Chtějí, ale sociální význam mazlení jm dojde mnohem později, nechápou,jak ho lze využít. Přijdou na to mnohdy tak pozdě, že už se jim zase mazlit nechce.
I když učitelka dodrží všechna pedagogická doporučení ohledně jednání s rebelujícím odmítačem, stává se, že většinou právě kluci se při další příležitosti vztekají znovu. Doktorka Halíková radí jediné : vydržet. „Prostředí školky je určitý mikrosvět a tím, kdo do něj vnáší režim, jsou právě učitelky. Je to hierarchicky uspořádané prostředí, žádné partnerství nebo kamarádství. Ať už dítě provede cokoli, vždycky zůstává v roli dítěte,“ říká odbornice. Učitelka se samozřejmě může naštvat, určitá situace ji může na chvíli rozhodit, ale nemůže se vzdát role autority. Vůbec nevadí, když dá před dětmi najevo emoce, důležité je, aby zůstala „svá“ a její chování bylo pro děti čitelné. Když Honzík vztekle praští kostkou a rozmetá Pavlíkův hrad,temperamentnější pedagožka ho v té chvíli naprosto přirozeně rozzlobeně okřikne. Pak ale nesklouzne jako Honzíkova maminka do lamentující scény, ale situaci vyřeší jako kvalifikovaná odbornice. Přesto může Honza metat kostkami několik dalších týdnů.
Nejméně šťastnou variantou je, pokud Honzíkova matka vidí v jednání svého čtyřletého vzteklouna projev silné osobnosti, případně, pokud je jeden z rodičů ochoten dalekosáhle ustupovat, jen aby byl doma klid. Spolupráce na společném stanovování mantinelů s takovou rodinou je pak mizivá. Přesto děti režim a pravidla školky často s ulehčením přijmou. V předškolním věku ke zdravému vývoji dětské psychiky totiž konfrontace vlastního já s vnějšími omezeními patří.
PhDr. Daniela Kramulová /redaktorka časopisu Psychologie dnes /
Permanent link to this article: http://www.ms-knapovec.cz/uvod/zajimavosti/